Život v Plzni mě naučil, že za sportem můžu vyrazit jednoduše kdykoliv a kamkoliv. Je jedno, jestli mám zrovna chuť jít do fitka, na squash, plavat nebo si zahrát tenis. Prostě jdu a koupím si vstup, případně si zamluvím kurty na druhý den. Jenže v Německu je to jinak.
Problém první – tady musíš být Mitglied (= člen). Skoro všude se musí platit členství. Když je možné půlroční, tak už si člověk hvízdá.
Náš odpor k jakýmkoliv závazkům udělal s chozením do fitka rychlý konec. Super, měsíční vstup stojí 20 €, jenže člověk se musí upsat minimálně na rok. Nejlíp na dva. Tak radši jezdíme dvakrát za měsíc 15 km do jednoho fitka, kde se dá koupit denní vstup za 10 €. 🙂
Chceš si jít v létě pinknout tenis, až bude hezky? Tak se musíš stát členem našeho tenisového klubu. Minimálně na rok. Ale o víkendu jsou tu turnaje a stejně nemůžeš hrát… Ani nechci vědět, co všechno kontrolují, kdybychom se vážně rozhodli přidat do tak vybrané společnosti. Tenisové kurty bez členství jsme hledali asi půl roku – na internetu bez šance. Ale přes známého jsme se dostali k parádnímu místu, 45 minut z centra. Můžeme si tam jít zahrát, aniž bychom byli členy. Za sezónu maximálně pětkrát a jo, jde to zkontrolovat, protože se musíme zapsat do knihy hostů. V sobotu je zavřeno.
Problém druhý – všude je plno. Tohle je možná problém specifický pro NRW, ale je to fakt na hlavu. Existuje pár vybraných sportů, které je možné provozovat i bez Mitgliedschaftu. Třeba squash, indoor tenis nebo indoor beach volleyball. Jenomže to má jiný háček – časy po práci jsou vybookované týdny dopředu, v sobotu je z nějakého záhadného důvodu otevřeno jen mezi 10–18 hodinou…
Na počet sportuchtivých lidí jsou kapacity dost poddimenzované. Proto asi Němci běhají venku za každého počasí. Naopak ale tenisové kurty, které jsou jenom pro členy, zejí konstantně prázdnotou. O víkendu, kdy je nádherně sluníčko a ideální podmínky na hraní, tam nepotkáte ani nohu. Asi nikdo nechce být členem?!
Problém třetí – placení. Když se rozhodnete ustoupit a přece jen se stát členem, musíte podepsat smlouvu. A vyplnit číslo účtu, ze kterého vám budou každý měsíc automaticky strhávat peníze. Z českého účtu to nikdo zatím nebyl schopen naštelovat. Takže smůla.
Při sportování v Německu vás zkrátka čeká tvrdý režim. Neexistuje žádné „Až se mi bude chtít“. Prostě si to musíte naplánovat. Nejlíp na rok dopředu. Nebo na dva.
Jakou máte zkušenost se sportováním v Německu vy? Podělte se v komentářích. 🙂
Koukněte na další díl mých zážitků z Německa – proč Němci tráví tolik času venku. Zajímá vás i cestování po Německu? Pak sledujte moji druhou stránku MyWandertime.
Guten Tag. Já osobně hledal z důvodu studia v Hannoveru fitness centrum na zhruba 2 měsíce. Mohu potvrdit svoje zděšení. Měsíčně sice stojí členství 30€ a fitko je skoro na každém rohu a každé perfektně vybavené, jenomže roční členství musí člověk podepsat už při první návštěvě a to stojí 80-100€ (Einmalige Aufnahmegebühr). Naštěstí jsem našel akci na nějakém serveru na měsíční vstup do jednoho fitka za zvýhodněnou cenu. Jinak tady hodně frčí běhání, kola a kolektivní cvičení.
Ahoj,
fakt stál ten prvotní poplatek tolik? My jsme měli nejvíc po městě řetězec FitX, kde stojí měsíční 20€ a jednorázový poplatek 29€, to mi přijde v pohodě. 🙂 Super, že jsi to vyřešil i jinak. Běhání to máš pravdu a mě teda přišlo, že frčí spíš elektrokola než „opravdová“ cyklistika. 😀 Často jsme potkávali hlavně party důchodců, co si to frčeli na elektrokolech, v košíku na řidítkách tranďák a z toho německý šlágry na plný pecky. 😀 Docela sranda. :))
Každopádně díky za komentář a měj se krásně!
Jana