fbpx

Studium v Německu láká každoročně tisíce cizinců. Německé univerzity jsou nejen celosvětově uznávané, ale i finančně dostupné. Většina univerzit v Německu je kromě malého poplatku za semestr (Semesterbeitrag) zcela zdarma. Studijní obory jsou nabízeny nejen v němčině, ale také v angličtině. Vybírat můžete celkem z více než 18 000 studijních oborů na kvalitních univerzitách nebo vysokých školách.

Délka studia: Vysoká škola v Německu se může kvůli náročnosti protáhnout

Délka studia v Německu se nijak neliší od české univerzity, odlišný je harmonogram akademického roku. Zimní semestr začíná v říjnu a končí zkouškami v únoru, případně březnu. Letní semestr trvá od dubna do srpna, přičemž poslední přednášky probíhají v červnu a poslední zkoušky začátkem srpna.

Přihlašování na zkoušky má také trochu jiný mechanismus, než na který jsme zvyklí z Čech. Na každý předmět je vypsán pouze jeden termín zkoušky, kterého se buď zúčastníte, nebo ne.

Simona studující na TU Chemnitz popisuje systém zkoušek: „Není podmínkou, že z každého předmětu, na který se přihlásíte musíte psát zkoušku. Až v momentě, kdy se přihlásíte na zkoušku z toho daného předmětu víte, že pokud chcete úspěšně ukončit studia, musíte tuto zkoušku zvládnout. Není ale podmínkou, že tuto zkoušku musíte psát v ten semestr, ve kterém jste se na ni přihlásili. Je to vaše volba, kdy na tu zkoušku půjdete.“

To možná způsobuje vyšší věkový průměr německých studentů na univerzitě. Studenti mají z neúspěchu u zkoušek strach, a tak je odsouvají a odsouvají i několik let.

Tím, že si každý student může nabrat kolik předmětů chce a psát tak v jednom semestru i 10 zkoušek, může studium zvládnout poměrně rychle. V praxi to ale není možné, protože je náročnost každého předmětu velice vysoká. Simona k tomu říká: „Dosáhnout minimálních 60 procent při zkoušce není snadné. Zkoušky jsou na mém oboru (Kundenbeziehungsmanagement) většinou písemné a trvají 60 minut. Časová tíseň je opravdu znát.“

Průměrná délka studia v Německu

  • Bakalářské studium 3–4 roky (6–8 semestrů)
  • Magisterské studium 2–4 roky (4–8 semestrů)

Universität nebo Fachhochschule: V čem se liší?

Vysoké školy v Německu se dělí na univerzitní a neuniverzitní tzv. Fachhochschule – univerzita aplikovaných věd. Tento typ univerzity se zaměřuje na aplikačně orientované kurzy a aplikačně orientovaný výzkum – jednoduše řečeno více na praxi (často nabízejí technické obory). Tituly z univerzit aplikovaných věd jsou totožné s těmi univerzitními.

Univerzitní vysoká škola (Universität) realizuje kromě vzdělávací činnosti též výzkum a je možné studovat na ní také doktorské studijní programy (Ph.D.). Univerzita poskytuje klasické vzdělání v oboru práv, medicíny, pedagogiky, biologie, chemie a dalších vědeckých oborů.

Školné v Německu: Většina vysokých škol je zdarma

Vysokoškolské vzdělání v Německu je zdarma, pokud nepočítáme tzv. Semesterbeitrag. Výše se liší podle spolkové země a mění se s aktuálním politickým vývojem. Na některých školách zahrnuje jízdné po městě či spolkové republice, zlevněné vstupenky do kin či divadel a další výhody. Průměrně si připravte 250–500 eur na semestr.

Na soukromých školách zaplatíte přibližně 10.000 € za semestr. Výhodou soukromých škol je především širší nabídka oborů v anglickém jazyce, a to i na bakalářském stupni studia.

„Na mojí univerzitě je doba studia na magisterských oborech určena na dva roky. Pokud protahujete, není to problém. Myslím, že až 4 roky se platí stále jen 260 Euro na semestr a poté se teprve navyšuje částka na 800 Euro za semestr. Dá se pracovat s tzv. Semesterurlaub, který studentovi zajistí, že se mu semestr nezapočítává do studia. V tuto dobu sice nemůže psát žádné zkoušky, ale dá se tak např. oddálit placení 800 Euro v době, kdy jen potřebujete dopsat nějakou Hausarbeit/Masterarbeit.“

Přijímací řízení: Češi potřebují navíc jazykový certifikát

Přijímací řízení je pro české studenty totožné jako pro místní a funguje na základě průměru maturitního vysvědčení (Numerus clausus). V případě českých studentů je často však známka ještě přepočítána za pomoci bavorské formule. Jiné přijímací zkoušky se na většině škol nekonají.

Standardní termín odevzdání přihlášky na zimní semestr je 15. červenec. Některé školy si ale určují své vlastní termíny, proto se raději ujistěte na příslušném studijním oddělení.

O přijetí je třeba žádat na odpovídajícím oddělení školy, kam zašlete všechny potřebné formuláře. Doporučuji si předtím prohlédnout webové stránky vybrané univerzity a dobře se informovat o požadavcích, podmínkách apod.

Co je potřeba k přihlášce na německou univerzitu?

  • Vyplněná přihláška
  • Kopie maturitního vysvědčení nebo Bc. diplomu
  • Přehled absolvovaných předmětů včetně známek a známkovacího systému školy
  • Mezinárodně uznávaný jazykový certifikát na úrovni C1
  • Některé univerzity také požadují CV a motivační dopis

Veškeré písemnosti je nutné dodat úředně přeložené do němčiny, tedy s razítkem.

„Je těžké posuzovat kantory, protože jsou v ČR a v Německu úplně jinak finančně ohodnocení, což dle mého názoru dělá hodně v jejich angažovanosti v práci. Druhou věcí, která je velmi podstatná, je kultura, která v každé zemi mění pohled na kantory a jejich práci. Nechci tu hanit české kantory, ale zatím jsem se setkala s velmi angažovanými a zapálenými kantory ve větší míře v Německu. V Německu je totiž tato práce považována za prestižní a kantoři jsou tu bráni jako „mozky“ a také specialisté ve svém oboru.“

Jaké jazykové certifikáty je možné použít pro přijímací řízení v Německu?

Německé univerzity vyžadují od cizinců doložení mezinárodní jazykové zkoušky na úrovni C1. K takové zkoušce se můžete přihlásit na Goethe institutu, případně TELC, cenově se certifikát na úrovni C1 pohybuje kolem 5000 Kč. Osvobozeni od zkoušek jsou studenti dvoujazyčných gymnázií (F. X. Šaldy v Liberci, Deutsche Schule Prag).

Rozhodnete-li se studovat na některé vysoké škole v Německu, musíte si zažádat u Akademického úřadu pro cizince (Akademisches Auslandsamt) o povolení ke studiu (Zulassung zum Studium). Bez tohoto povolení se obejdou ti, kteří obdrželi stipendium DAAD.

Pokud chcete studovat obor v angličtině, doložíte certifikát TOEFL nebo jinou zkoušku požadované úrovně, ale hodí se nabrat alespoň základní znalosti němčiny pro lepší integraci a orientaci v zemi. Větší výběr anglických oborů najdete spíše v rámci magisterského studia.

„Je potřeba plánovat minimálně půl roku dopředu a počítat s tím, že splnění certifikátu a jeho doručení zabere nějaký čas. Každá přihláška samozřejmě něco stojí. Konkrétně na mojí univerzitě stojí první přihláška 75 euro a každá další pak 25 euro,“ dodává Simona.

O svoje zkušenosti se studiem v Německu se podělil také Tomáš: „Jsem studentem oboru vytvořeného na základě bilaterální smlouvy mezi VUT Brno a TU Chemnitz. Díky tomu jsem automaticky dostal Erasmus (nemusel jsem vůbec řešit výběrové řízení), na TUC mě taky přijali bez větších problému. Papírování a byrokracii jsem začal řešit asi 4 měsíce před odjezdem.“

Jak získat tzv. dvojí diplom?

Skvělou možností, jak zůstat jednou nohou doma, je tzv. dvojí diplom. Ten umožňuje studentům získat dva akademické tituly ve dvou různých zemích v kratším čase, než by trvalo je získat samostatně. Po absolvování takového studia získá student titul uznaný oběma institucemi nebo dostane titul a diplom každé z nich.

V České republice jsou tyto programy realizovány v souladu se zákonem o vysokých školách, konkrétně jeho § 47a a § 81. Většinou probíhají pod hlavičkou programu Evropské komise Erasmus Mundus (nebo i jiných programů Evropské komise) či na základě bilaterální (multilaterální) dohody partnerských vysokých škol. Nejčastěji jsou vypisovány v rámci magisterského nebo doktorského studia, ale v nabídce můžete najít i společné programy bakalářské.

Jako příklad lze uvést partnerské univerzity VUT Brno a TU Chemnitz, které nabízí duální studium jak pro bakalářský, tak pro magisterský obor. Na magisterském oboru Výrobní systémy získá student za pouhé dva roky studia český titul Ing. a německý titul MSc.

Další školy nabízející dvojí diplom z česko-německých studií jsou například:

Studium v Německu: Jaké jsou největší překážky?

Asi koordinace na webových stránkách školy, kterých je zbytečně moc a přihlašování na každý předmět se odehrává na jiné webové stránce, v jiný čas apod. Nikde není žádná ucelená informace, kde, kdy, jak, proč… Vše si student musí najít sám.

A taky ta náročnost zkoušek. Student většinou nemůže používat vlastní slova. Na našem oboru se používá Wirtschaftssprache, který je specifický svými výrazy, obraty. Za hovorové výrazy a výrazy, které bychom mohli vyjádřit právě v tom obchodním jazyce, ale neudělali jsme to, student nezíská žádné body, i když jeho odpověď dává smysl,“ říká Simona.

Tomáš dodává: „Ze začátku určitě němčina, ale pokud se člověk nenechá znechutit tím, že na začátku polovině věcí nerozumí, tak se to dá rychle překonat. Němci a Češi jsou v naprosté většině věcí úplně stejní. Co se jazykové bariéry týče, tak podle mě je celkem škoda, že je tady na univerzitě tolik cizinců. Většina z nich nemluví, a ani se neučí německy, na kolejích a v kampusu tu člověk slyší až moc často angličtinu. Chce-li člověk aktivně používat němčinu, je třeba se dostat do německého kolektivu (např. sporty, práce…).

Pro mě osobně byla největší výzvou byrokracie a jiný způsob zápisu na předměty i zkoušky. Na ZČU v Plzni jsme měli portál, na kterém jsme každý semestr našli svůj rozvrh, mohli jsme si vybrat maximálně doplňkové předměty za pár kreditů. Na zkoušky jsme byli přihlášeni automaticky a systém školy za nás v podstatě všechno udělal a vše nám určil. V Německu to bylo jinak. Pomalu na každý předmět byla jiná webová stránka, jiná platforma a jiný způsob zápisu. Předměty jsme si vybírali sami a museli jsme si sestavit rozvrh. Stalo se mi tak, že jsem měla v 9 h jeden seminář na severu města a v 10.30 začínala přednáška na opačném konci města, nestíhala jsem na přednášky přejíždět apod. Dalším problémem bylo, že jsme neměli rozvrh určený, a tak jsem si vybrala předmět, který se mi líbil a nakonec jsem na něj chodila se samými o tři roky staršími studenty, kteří disponovali znalostmi z předešlých let – nějak záhadně věděli, jaké předměty je nejlepší si v jakém ročníku vybrat, ale já ne – byla jsem úplně mimo. Dohledat na internetu informace o změnách výuky, změnách budov nebo nějaké materiály, to byla vždycky sranda na celý den. 🙂 Zkrátka je to studium více o samostatnosti a není úplně možné při něm pracovat a ještě jej dokončit řádně za 2/3 roky.

Autorkou článku je Kristýna Šrédlová z Kika’s German.

Newsletter Jak do Německa